Zajímavostí obce Lučice u Chlumce nad Cidlinou je barokní kostelík Sv. Benedikta , který byl původně dřevěný. Nynější jednolodní barokní stavba pochází z roku 1718. Interiér je částečně z původní dřevěné stavby. Malý, údajně uměle navezený pahrbek, na kterém kostelík i se hřbitovem stojí, jej zřejmě ochraňoval před zátopami neregulované řeky. Siluetu obce při pohledu od Cidliny doplňuje i rázovitá dřevěná zvonice z počátku 16. století umístěná na hřbitově v blízkosti kostela. Zvon zde umístěný byl odlit kutnohorským zvonařem v roce 1586.
Uprostřed návsi se nachází kostel zasvěcený Narození Panny Marie. Původní kostel byl doložen roku 1357. Středověký kostel, při němž stávala dřevěná zvonice se zvony z let 1525 a 1577 byl zničen bleskem a po roce 1670 znovu postaven nebo přestavěn. Nový kostel byl postaven v ranně barokním slohu. Byl velmi prostý, měl obdélnou plochostropou loď a křížově sklenutý presbytář. Interiér kostela se dochoval dodnes, zatímco exteriér byl přestavěn po roce 1860 romanticky a nízká dřevěná zvonice byla současně nahrazena novou zděnou věží. Přestavbu kostela prováděl stavitel Míča. Je to vůbec nejzajímavější Míčova přestavba kostela, která se tak zařadila k nejbizarnějším stavbám tohoto typu. Zvony pocházejí od kutnohorských zvonařů Daniela Drštíka 1525 a Wondřeje 1577.
Dolánky u Turnova - Dlaskův statek
Dlaskův statek je jedním z nejkrásnějších a zároveň nejtypičtějších příkladů roubené architektury českého venkova. Bývalá svobodnická usedlost a rychta byla postavena v malebném údolí řeky Jizery v roce 1716. Od svého vzniku prodělal objekt četné stavební úpravy, nejrozsáhlejší v roce 1794 a 1841. Statek dnes tvoří jednopatrová obytná budova, obklopená trámcovou hradbou. Z původních staveb se v areálu dvora dochovala roubená stodola. Součástí usedlosti je socha Panny Marie z roku 1784 a patrový roubený špýchar přenesený z Malého Rohozce
Vznik hradu v Jestřebí je úzce spojen s rodem Ronovců erbu
ostrve. První písemná zmínka je spojena s rokem 1295. Berkové na hradě sídlili
a zakládali odtud nové vesnice v okolí, jako např. r.1376 Provodín. Počátkem
15.stol. byl hrad nově opevněn, tak že r.1426 sem mohl Jan Roháč z Dubé uvěznit
několik lužických žoldnéřů, zajatých při dobývání Lípy. Za Čeňka Berky měl
být hrad rozbořen vojenskou výpravou lužického Šestiměstí, ale r.1445 jej za
400 kop gr. čes. koupil Jan za Smiřic a hrad zachránil. R.1474 na hradě
zemřela manželka Jindřicha ze Smiřic a ten brzy prodává celé panství Kryštofovi
z Wartenberka na Rybnově u Holan. Jeho syn Zikmund je posledním šlechticem,
který ještě r. 1505 obýval hrad. Potom je Jestřebí spojeno s Rybnovem a později
s Novým Zámkem, hrad sloužil pouze hospodářským účelům a začal chátrat. R.1523
byl na místě jeho předhradí postaven kostel a hrad ztratil definitivně svou
funkci.
Místní obyvatelé začali z úpatí skalního suku těžit stavební kámen a tím se
narušila stabilita a homogenita povětrnostními vlivy již poškozeného pískovce.
R.1805 došlo k prvnímu puknutí skaliska a pak následovaly další sesuvy skal.
To, co dnes můžeme z celého hradu spatřit, je pouhou 1/4 jeho původní rozlohy.
Skanzen v Přerově nad Labem vznikl v roce 1967 pro záchranu typických objektů lidové architektury Středního polabí. Skanzen byl umístěn v blízkosti tzv. Staročeské chalupy - bývalé panské kovárny a později Přerovské rychty v níž žili v minulých stoletích místní kováři a rychtáři Bělíkové. V roce 1891 inspirovala tehdejší Jubilejní výstava majitele přerovského panství arcivévodu Ludvíka Salvátora z toskánské větve Habsburků k vykoupení této chalupy a k jejímu vybavení po vzoru Staročeské chalupy na Jubilejní výstavě. Transfery památek započaly v roce 1972 a do současné doby bylo do objektu skanzenu přeneseno na 15 roubených objektů a další lidové památky.
Zřícenina hradu Dívčí hrad, známého též jako Děvičky tvoří
dominantu severního okraje hřebene masívu Děvína, nejvyššího vrcholu Pavlovských
vrchů. Tvoří ji vápencové bradlo o nadmořské výšce 428 m. Na tomto bradle byl
vybudován původně zeměpanský pomezní hrad, který je poprvé připomínán v r.
1222 pod slovanským jménem Dewiczky. Prvním známým purkrabím byl Štěpán z Medlova,
praotec slavného rodu pánů z Pernštejna. Dnešní hrad Děvičky je typickou stavbou
z počátku 14. století proto lze usoudit, že původní hrad zanikl během 13. století.
K podstatné přestavbě hradu došlo v druhé polovině 16. století a za třicetileté
války byl Švédy pobořen a poté sloužil jen jako strážní pevnůstka a po požáru
v roce 1744 pak již jen jako požární hláska a počátkem 19. století byl definitivně
opuštěn.
Stavbu tvoří protáhlý, nepravidelný obdélnik, asi 65 m dlouhý
a přibližně 20 m široký, uzavřený vysokou hradební zdí a zachovaná renesanční
bašta.
Zřícenina hradu Sirotčí hrádek se nachází nad
obcí Klentnice asi 3 km severně od Mikulova.
Sirotčí hrádek byl poprvé připomínán
ve 13. století jako pomezní hrad a v roce 1645 za třicetileté války byl dobyt
a rozbořen Švédy a od té toby je v rozvalinách.
Zřícenina hradu se rozkládá
na dvou strmých vápencových útesech, z nichž na přístupné jižní skále se nachází
nevelká plošina se zbytky třípatrového hradného paláce. Na severní, v současné
době nepřístupné skále je zachován zbytek hranolové věže.
Zříceniny hradu se nacházejí
na severním okraji Stolové hory o nadmořské výšce 458 m, jednoho z vrcholů
Pavlovských vrchů nazvaném podle plochého, téměř rovného vrcholu. Současně
leží v přírodní rezervaci Růžový vrch.
Zřícenina hradu Falkenstein a Schweinbarther Berg
Falkenstein je zřícenina hradu v Rakousku založeného jako pohraniční pevnost
v dominantní poloze nad stejnojmennou obcí kolem roku 1050 pány z Falkenštejna.
Po vymření tohoto rodu se dostal do vlastnictví Lichtenštejnů. Hrad byl dobyt
poprvé až Švédy za třicetileté války a byl jimi vypálen. Zříceniny hradu jsou
v současné době v soukromém vlastnictví a majitel se je snaží opravit. Na hradě
sídlil ve středověku tzv. Vinařský soud, na kterém se řešily spory mezi Prahou
a Vídní týkající vývozu a prodeje vína.
V obci Falkenstein se nachází barokní
kostel Sv. Jakuba ze 17. století na jehož fasádě je umístěna socha panny Marie
z doby kolem roku 1400.
Schweinbarther Berg je nejjižnější výběžek Pavlovských vrchů s výškou 337 m.
Nalézá se asi 4 km za hranicí s rakouskem a na jeho vrcholu byl v šedesátých
letech vztyčen pamětní kříž na pamět odsunutých původních obyvatel moravských
vesnic.
Zámek Valtice a okolní letohrádky
Zámek Valtice - nachází se na mírném návrší za městským náměstím. Původně
gotický hrad z 13. století byl přestavěn renesančně a později barokně v jednu
z nejvýznamnějších světských barokních staveb na Moravě. Do dnešní podoby byl
postaven v letech 1643 - 1730 podle projektů italského stavitele D. Martinelliho.
Salla terena je dílem J. B. Fischera z Erlachu. Zámek tvoří tříposchoďová čtyřkřídlá
budova s konírnami, jízdárnou, galerií, rokokovým divadlem a kočárovnou. Z
renesančního období se zachovaly dvě nárožní věže, od nichž vedou nízká boční
křídla uzavírající s hlavní budovou čestný dvůr. Průčelní fasáda zámecké budovy
je bohatě zdobena, středová osa budovy je zvýrazněna vstupním portálem a věží.
Bohatě vybavené zámecké interiéry byly upravovány až do 18. století.
Kostel Nanebevzetí panny Marie - raně barokní stavba vybudovaná
na místě staršího chrámu v letech 1631 - 1671 staviteli J. Carlonem, G. G. Tencallou
a O. Ernou. Stěny a klenby jsou bohatě vyzdobeny štukovými výjevy.
Kolonáda (Rajsna) - vyhlídkový objekt stojící na vrchu
Homole cca 1,5 km nad městem. Byl postaven v letech 1817 - 1823 stavitelem
J. Popellackem podle vzoru Schönbrunnské kolonády. Panoramatický výhled od
Mikulova přes Pavlovské vrchy na lužní lesy u Lednice až
po luhy na Moravském poli.
Rendezvous (Dianin chrám) - romantická stavba v podobě
římského triumfálního oblouku vybudovaná v letech 1810 - 1812 podle návrhu
J. L. Hardmutha v lesích asi 1,5 km východně od zámku Valtice.
Svatý
Hubert - romantická novogotická kaple s třemi arkádami
uprostřed parkově upravené paseky, zaklenutá síťovou klenbou, postavená v
roce 1855 podle návrhu J. Wingemüllera asi 3 km severovýchodně od zámku Valtice
U
Tří Grácií - pozdně klasicistní kryté sloupořadí
z roku 1825 postavené podle projektu K. Engela. Sousoší Tří Grácií vytesal
z jednoho kusu kamene M. Fischer. Nalézá se na parkově upravené pasece v
lese cca 4 km severovýchodně od zámku Valtice.
Mikulov - Původně slovanská
osada založená v kotlině mezi třemi návršími (Zámecký vrch, Kozí vrch a Svatý
kopeček) v podhradí důležitého pomezního hradu z 12. století, povýšená v roce
1410 na město. Mikulov byl v držení rodu Lichtenštejnů od roku 1229 do roku
1560 a poté přešel do držení rodu Ditrichštejnů, v jejichž majetku zůstal až
do roku 1945. Toleranci městské vrchnosti dokládala rovněž
rozlehlost městské židovské obce, jež byla největší na Moravě a od poloviny
16. století do poloviny 19. století správním a duchovním centrem moravských
židů a sídlem zemského rabína. S nástupem renesance se stalo ve druhé polovině
16. století významným centrem manýristické italsko-španělské kultury. Největšího
rozmachu dosáhl Mikulov za doby kardinála Františka z Ditrichštejna, kdy se
stává centrem Moravy. V roce 1982 bylo historické jádro Mikulova prohlášeno
městskou památkovou rezervací (celkem 112 historických památek). Historické
jádro města bylo vybudováno na svažitém terénu pod zámkem, zachovalo si doposud
půdorys s pravoúhlým náměstím a pravidelnou uliční sítí.
zámek Mikulov – původně pomezní český přemyslovský hrad z počátků 13. století
patřil v té době k nejrozsáhlejším pevnostním stavbám. Z té doby zachována válcová
věž s břitem a hradní palác. Hrad byl zpevńován ( v letech 1540 – 1550 byly vybudovány
4 mohutné půlkruhové bastiony v nárožích hradu). Velká přestavba na pohodlné
renesanční sídlo byla zahájena počátkem 17. století (bastiony byly změněny na
sály a v největším byl zřízen Sál předků s bohatou štukovou výzdobou). Dnešní
podoba zámku pochází z barokní přestavby po požáru v roce 1719 podle plánů vídeňského
architekta K. A. Oedtla (především zámecká průčelí a čestný dvůr). Tragické vyvrcholení
dějin zámku nastalo dne 22. 4. 1945, kdy při osvobozovacích bojích zámek vyhořel
až do základů. Po válce byla v letech 1951 – 1962 realizována rekonstrukce zámku
podle architekta O. Oplatka.
Zámek Lednice - na místě původní gotické tvrze vznikl v letech 1544 - 1585
renesanční zámek, obklopený zahradou. Zámek byl na sklonku 17. století barokně
přestavěn - z této přestavby se zachovala monumentální architektura zámecké
jízdárny a konírny na západní straně zámeckého komplexu - dílo J. B. Fischera
z Erlachu. V letech 1766 - 1772 proběhla klasicistní přestavba zámku a v roce
1815 byly zámecké budovy upraveny ve stylu empíru. Dnešní podoba zámku pochází
z poslední přestavby zahájené v roce 1846 v historizujícím novogotickém slohu
podle návrhů J. Wingelmüllera a dokončené v roce 1858 J. Heidrichem. Přestavba
zachovala půdorys zámku a projevila se především v úpravě fasád a ve výzdobě
zámeckých interiérů. Do komplexu zámeckých budov je vkomponován farní kostel
Sv. Jakuba Staršího.
Palmový skleník na východní straně zámku byl zbudován v letech 1843 - 1845
podle návrhů anglického architekta P.H. Desvignese. Ve skleníku je pěstováno
cca 250 druhů tropických a subtropických rostlin a vytváří předěl mezi parterovou
a přírodně krajinářskou částí zámeckého parku.
Zámecký park - poprvé byl doložen polovině 16. století. Od 30. let 17. století
je postupně měněn ve velkorysý barokní park vybavený severně od zámeckého průčelí
terasou přístupnou rampami se sochařskou výzdobou. Koncem 19. století probíhaly
klasicistní úpravy parku, jež vyvrcholily v letech 1805 - 1811 v romantickou
přeměnu podle projektu architekta Fantiho na přírodní krajinářský park řešený
na principu kompozičně ztvárněných průhledů. Řeka Dyje byla spoutána do systému
kanálů a rybníků, byly navršeny ostrovy navzájem propojené mosty. Poslední
úprava zámeckého parku proběhla v letech 1884 - 1887 kdy byla parterová část
upravena podle plánů architekta Michelliho v v novobarokním francouzském stylu
s pravidelnou osovou formací stříhaných křovin s kašnami a antickými sochami
a fragmenty. Park je významný po stránce dendrologické - obsahuje 112 druhů
jehličnanů a 462 druhů listnáčů.
Město Moravský Krumlov bylo založeno na pravidelném půdorysu ve 13. století
na ostrohu nad říčkou Rokytnou a poprvé se připomíná v roce 1240. Za husitských
válek bylo opěrným bodem husitů a v 16. století zde působila Jednota bratrská
a v roce 1571 zde zemřel její biskup Jan Blahoslav.
Zámek Moravský Krumlov - původní krumlovský hrad, poprvé připomínaný v
roce 1279, přebudovali páni z Kravař po roce 1369 na honosné sídlo s hranolovou
věží. Hrad byl v letech 1557 -1562 přestavěn na renesanční zámek s nádvorními
arkádami ve třech podlažích. Zámek je dílem italských kameníků a stavitelů,
mimo jiné též Leonarda Garo da Bisone. Zámek i jeho interiéry byly později
upravovány barokně. Zámek je v současné době v rekonstrukci a přístupná je
pouze exposice Slovanské epopeje od Alfonse Muchy a pamětní síň známého renesančního
lékaře Paracelsa připomínající jeho pobyt v Moravském Krumlově v roce 1537.
U zámku se nalézá anglický zámecký park o rozloze 12 ha s 86 druhy dřevin
Gotický farní kostel Všech Svatých ze 13. století vyhořel v roce 1630 a byl
opraven po roce 1676. U kostela se nachází klasicistně upravená hrobka Lichtenštejnů
z roku 1789.
Klášterní kostel Sv. Bartoloměje z poloviny 14. století patří mezi významné
projevy vrcholné gotiky na Moravě.
Nad městem se nachází v dominantní poloze poutní barokní kostel Sv. Floriana
z roku 1696 renovovaný v roce 1834. Poutě v neděli po 4. 5. mají nepřerušenou
třísetletou tradici
Hardegg' je nejmenší město Rakouska s pozoruhodným hradem.
Je zde hraniční přechod pro chodce a cyklisty (provoz od dubna do listopadu).
Hrad
Hardegg na skále nad městem byl založen v 12. století. V roce 1731
se dostává do vlastnictví rodu hrabat z Khevenhullerů
v jejichž vlastnictví je dodnes. Po značném poškození zemětřesením v roce 1754
byl znovu opraven až roku 1905. Dnes se na hradě nachází exposice Maxmiliána
Habsburského, který byl jako mexický císař popraven v roce 1867 mexickými
povstalci. Exposice obsahuje i ukázky umění starých Inků a Aztéků.
Pozdně románský
kostel Sv. Vít z doby založení hradu. V kostele se nachází fresky
z doby kolem roku 1350. Kostel byl v roce 1750 přestavěn barokně.
Hardeggská vyhlídka - vyhlídka s dřevěným altánem nad Hardegskými skalami
tvořícími význačnou lesostepní lokalitu chráněných teplomilných rostlin. Z
vyhlídky je pěkný pohled na město a hrad Hardegg.
V této galerii jsou drobné sakrální památky - především výklenkové sloupy a boží muka z okolí Mikulova a Znojma fotografované ve dnech 24. - 28. 5. 2005
Zřícenina skalního hradu Skály se nachází asi 300 m východně nad stejnojmennou
osadou Skály, nyní součásti města Teplice nad Metují, od něhož se nachází asi
2 km jihozápadně. Zřícenina leží v okrese Náchod.
Skalní hrad byl založen na skalnatém
ostrohu nad osadou pravděpodobně na přelomu 14. a 15. století Matějem Salavou
z Lípy. Po skončení husitských válek se jeho majitel spojil s majiteli okolních
hradů (Vizmburk, Žacléř, Adršpach) k vedení nájezdů na slezská města. Ta se
poté s majiteli hradů dohodla, hrady od nich vykoupila a v roce 1447 je zbořila.
Hrad
Skály byl po několika letech obnoven, ale po roce 1544 přestal být obýván a jeho
budovy a hradby se staly zdrojem stavebního materiálu pro osadu pod hradem. Do
dnešní doby se zachovaly pouze fragmenty hradeb a zbytky místností vytesané ve
skále. Bývalá hradní věž zbudovaná na nejvyšší skále je zpřístupněna jako vyhlídka.
V
osadě pod hradem se nachází zámeček z roku 1666 zbudovaný jako letní sídlo
královéhradecké diecéze, v současnosti využívaný jako penzion.
Zřícenina
hradu Bolczów se nalézá v Polsku asi 8 km východně od města
Jelenia Góra a 1,5 km jižně od obce Janowice Wielkie.
Zřícenina hradu se nachází
na skalnatém návrší o výšce 560 m. Hrad byl založen kolem roku 1375 svidnicko-javorským
knížetem Bolczem. Během období husitských válek se stal jedním z opěrných
bodů husitů ve Slezsku, proto byl během nich zničen. Hrad byl obnoven v roce
1433, při obnově byl rozšířen nádvoří s věžní branou a v letech 1520 - 1550
byl za majitele Justa Decia, tajemníka polského krále Zikmunda I. Starého
přestavěn renesančně. Během třicetileté války byl v roce 1645 vypálen a od
té doby je zříceninou.
V prostorách hradu a v jeho blízkosti rostou památné
stromy - dva jilmy horské, tři buky lesní a jeden javor.
Cisterciácký klášter Údolí blahoslavené Panny Marie (Der lieben Frauen Tal), ve zkrácené verzi Frauental. Klášter byl v roce 1424 zničen husity při tažení na Přibyslav, později byl obnoven a v 19. století přeměněn v zámek a dnes je část budov využívána jako škola.
Frýdštejn je zřícenina hradu u stejnojmenné vsi v severních Čechách, 7 km
severně od Turnova.
Hrad Frýdštejn Zřícenina hradu na horním konci dlouhého pískovcového
hřebene u stejnojmenné vsi. Nachází se necelé tři kilometry od toku řeky Jizery
severozápadně od Malé Skály a nad jeho zříceninami dodnes vyčnívá daleko viditelná
okrouhlá věž. Je to typický skalní hrad. Hrad byl založen v průběhu 1. poloviny
14. století, v roce 1432 jej obléhali husité. Po připojení k Českému Dubu byl
po roce 1540 opušten, jako pustý se poprvé připomíná roku 1565.
Stavitelé hradu
důmyslně využili neveliký pískovcový ostroh. Měkký pískovec umožnil vytesat část
místností přímo do skály. Stavebníci hradu se nespolehli pouze na strmost skalních
stěn, ale celý areál hradu ohradili kamennou hradbou. V nejvyšším místě je do
nich zapojena hlavní okrouhlá věž - bergfrit, dnes 15 m vysoká o průměru 9 m.
Věž byla přístupná gotickým portálem v prvním patře. Pod tímto jádrem hradu je
níže položené předhradí, v němž se nachází hradní studna v mohutné okrouhlé věži.
Tímto předhradím procházela původní přístupová cesta a z tohoto předhradí byl
po stupních přístup do horního (vnitřního) hradu. Dnešní vstup do hradního jádra
vedoucí štěrbinou mezi skalními bloky je mladšího data.
Kostel Sv. Petra a Pavla v Liberku
Obec Liberk je poprvé připomínána roku 1310 jako podhradí hradu Rychmberk
vystavěného ve 14. století na ostrohu západně od kostela. Hrad byl spolu s
kostelem zničen roku 1458 a po jeho rozebrání na stavební materiál zůstaly
z něj zachovány pouze zbytky příkopu a část valu.
Nový dřevěný kostel Apoštolů
Sv. Petra a Pavla byl postaven v letech 1691 - 1692 na místě původního
kostela, v letech 1800 - 1802 byl podezděn do výše jednoho metru a v roce 1914
byla provedena jeho rekonstrukce. Vnitřní zařízení kostela je barokní z 18.
století. Nejhodnotnějším prvkem vnitřní výzdoby kostela jsou sochy a řezby
od liberského rodáka, pozdějšího vídeňského dvorního sochaře Filipa Jakuba
Prokopa, (1. 5. 1740 Liberk - 16. 10. 1814 Vídeň). Při kostele byla postavena
stupňovitá dřevená zvonice a naproti kostelu se nachází dřevěná barokní fara.
Kostel Sv. Mikuláše ve Velinách
Veliny jsou obec v okrese Pardubice nacházející se asi 2 km východně od města Holice. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1366. Největší pamětihodností obce Veliny je dřevěný kostel Sv. Mikuláše připomínáný již ve 14. století. Současná podoba kostela pochází z roku 1752. Kostel je barokní, roubený, jednolodní, pokrytý šindelovou střechou. Oprava kostela byla provedena v roce 1903. Vnitřní zařízení kostela je novorenesanční a pochází z roku 1904. Kostel je obklopen hřbitovem a jeho areál je ohraničen roubeným plotem. Součástí hřbitova je i zvonice a márnice z roku 1750. V márnici je uložena tzv. "Josefínská rakev" z 80. let 18. století. Rakev nemá dno a používala se při epidemiích a větších úmrtích. Pro silný odpor obyvatel se od tohoto způsobu pohřbívání upustilo. Morová rakev není přístupna veřejnosti. Kostel je chráněn jako Národní kulturní památka.
Nové Město nad Metují, Peklo, zřícenina Výrov, dřevěný kostel ve Slavoňově
Nové Město nad Metují bylo založeno v roce 1501 na ostrohu obtékaném ze tří stran Metují. V roce 1526 vyhořelo a bylo nově vystavěno v renesančním slohu Pernštejny do konce roku 1548. Okolo města jsou zachovány hradby. Původní gotická tvrz byla přestavěna do podoby opevněného zámku s nárožními věžemi. současná podoba zámku pochází z let 1909 - 1913 kdy jej přestavěl architekt Dušan Jurkovič.
Kostel Sv. Jana Křtitele ve Slavoňově
Dřevěný kostel pochází z roku1553, kdy byl vystavěn Janem Kotlačkou a jeho synem na místě původního gotického kostela Sv. Martina připomínaného již v roce 1350. Kostel je vzácně dochivanou ukázkou lidové dřevěné architektury. v kostele je cenná vnitřní výzdoba s barokními lidovými figurálními malbami a ornamenty. Při kostele je renesanční dřevěná zvonice z roku 1555 sloužící jako vstupní brána na hřbitov a roubená márnice z 18. století.
Zřícenina Výrov
Zřícenina hradu Výrov se nachází na skalnatém ostrohu na levém břehu
řeky Metuje asi 1 km jihovýchodně od města Nové Město nad Metují.
O tomto hradu se nedochovaly žádné písemné zprávy. Podle archeologických nálezů
získaných při povrchovém průzkumu se dá předpokládat jeho založení na přelomu
14. a 15. století. V roce 1527 se pod názvem Staré Hrady připomíná
již jako pustý.
Hrad Výrov byl jednodílnou stavbou, kterou od plochy ostrožny
odděloval šíjový příkop za nímž se zvedala minimálně 8 m vysoká štítová
zeď pravděpodobně obíhaná parkánem. Vstupní brána byla skryta za baštovitým
výběžkem hradební zdi. Palác hradu byl čtverhranný a podsklepený, jednalo se
pravděpodobně o roubenou stavbu, což dokládají kapsy k jejímu ukotvení v dochované
podezdívce.
V areálu hradu byla vybudována tzv. Juránkova vyhlídka, ze které
je nádherný pohled na Nové Město nad Metují.
Peklo
Peklo u Nového Města nad Metují je osada a výletní místo v nadmořské
výšce 324 m. Osada se nalézá v sevřeném údolí při soutoku říček [[Metuje]]
a [[Olešenka|Olešenky]].
První písemná zmínka o zdejší osadě Peklo pochází z roku 1415. Ve zdejší osadě
se nachází bývalý mlýn zvaný Pekelec, poprvé zmiňovaný již roku 1527. V tomto
mlýně se odehrával děj povídkyAloise Jiráska V Pekle.
V roce 1912 byl tento mlýn přestavěn architektem Dušanem
Jurkovičem na výletní restauraci, která zde funguje dodnes.
Drábské světničky - skalní hrad na pískovcové hraně Mužského
nedaleko od Mnichova Hradiště.
Archeologické nálezy dokládají, že hrad vznikl
již ve 13. století. Předpokládá se, že byl obnoven {pokud do této doby nebyl
ve funkci) koncem husitských válek. Brzy poté byl opuštěn a zanikl.
Hrad tvořilo
sedm pískovcových bloků, oddělených hlubokými štěrbinami. Část prostor byla do
nich přímo vysekána, jiné stavby, roubené ze dřeva, zaujaly korunu skal. Dochovaly
se zde draže a kapsy pro ukotvení jejich konstrukce, vysekané do měkkého skalního
povrchu. V blízkosti vstupu se tyčila velká roubená věž, jejíž nároží kotvily
mohutné trámy, zapuštěné do hlubokých kapes. Ohrazení vstupní strany tvořila
roubená hradba, založená do základového žlabu. Jednotlivé části hradu i prostory
vysekané ve skále spojovaly dřevěné mosty a plošiny, některé úseky skalních hran
lemovaly dřevěné ochozy. Do skály bylo vysekáno okolo třiceti světniček, z nichž
však je možno určit funkci pouze v případě kaple a vrátnice ve velké věži. Kromě
světniček byl hrad vybaven i lahvovitou, do skály vysekanou prostorou, nejspíše
zásobárnou na obilí, dnes zvanou hladomorna. Mezi roubenými obrannými a obytnými
stavbami vynikaly kromě velké věže ještě dvě další menší čtverhranné.
Drábské
světničky představují typický skalní hrad. Dokonale využívají pískovcového
útvaru, který se postaral o podstatnou část opevnění doplněného pouze dle potřeby
dřevěnými konstrukcemi.
Skanzen lidových staveb Vysočina má čtyři části: Veselý kopec (skupina usedlostí
s mlýnem), Svobodné Hamry (železářská osada), Možděnici (kovárna, řemeslné dílny)
a Betlém v Hlinsku (roubené domky).
Veselý Kopec - ukázka lidového stavitelství z oblasti českomoravského
pomezí a Železných hor. Jednotlivé zemědělské usedlosti jsou volně rozptýleny
v původním krajinném prostředí a dokládají způsob života a hospodaření drobných
rolníků od poloviny 19. století do poloviny 20. století. Lidové technické památky
na vodní pohon tvoří ojedinělý soubor.
Svobodné Hamry - osada, která vznikla kolem železárny již ve
středověku. Zaniklou železářskou výrobu připomíná vodní kovací hamr. Za povšimnutí
stojí roubená hospoda s datováním do roku 1794 a barokní zámeček z 18. století.
V minulosti zde pobývali slavní malíři F. Kaván a G. Macoun.
Betlém Hlinsko - ve středu města Hlinska na pravém břehu řeky
Chrudimky se nachází jedinečné seskupení roubených objektů, které zde vznikaly
v průběhu několika desítek let od poloviny 18. století. Obyvateli těchto domků
byli drobní řemeslníci, především hrnčíři a tkalci. V roce 1989 se započalo s
rekonstrukcí vybraných objektů, ve kterých jsou umístěny expozice dokládající
bydlení a dílny lidových řemeslníků.
Židovský hřbitov v Dřevíkově -
Starý židovský hřbitov byl založen asi v polovině 18.století, kdy se v Dřevíkově
usazuje kolonie Židů. Hřbitov byl původně poloviční, obehnán roubením. Později
rozšířen a opatřen klenutým vjezdem.
Zámek Hrádek u Nechanic se nalézá na mírné vyvýšenině severozápadně od obce
Hrádek asi 3 km jihovýchodně od městečka Nechanice v okrese Hradec Králové.
Zámek Hrádek u Nechanic byl postaven v letech 1839 - 1854 pro tehdejší majitele
panství hrabata z Harrachu ve stylu anglické tudorovské gotiky podle projektu
K. Fischera. Jde o rozsáhlou jednopatrovou dvoukřídlovou stavbu, která má v
zahradním průčelí dvoupatrovou věž s cimbuřím. Vnitřní výzdoba reprezentačních
prostor zámku - zejména Zlatého sálu a Rytířského sálu byla na zámek hrádek
převezena z ostatních německých rodových panství hrabat z Harrachu.
Vnitřní
výzdobu tvoří například plastiky j. Krantnera a J. Maxe. V zámecké kapli Sv.
Anny jsou vzácné obrazy německých mistrů z konce 15. století - Svatý Jan, Panna
Maria a Ecce Homo. Dále je zde vzácná roánská kropenka z mramoru a pontifikální
kříž italské provenience z 15. století. Řemeslnické práce (zejména truhlářské)
v zámku jsou spjaty se jmény místních mistrů z blízkého okolí.
V galerii jsou dále fotografie soch a památníků z války roku 1866 nacházející
se v blízkém okolí zámku Hrádek.
Dřevěný kostel Sv. Markéty ve Vysočanech u Nového Bydžova
Vysočany u Nového Bydžova jsou vesnicí nacházející se asi 1 km jižně od města
Nový Bydžov. Vysočany byly založeny na kopečku. Od toho pochází i jméno obce.
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1364.
V té době zde již stál dřevěný
kostel zasvěcený Svaté Markétě. Tento kostel byl koncem 17. století zcela přestavěn
a opět bylo jako stavební materiál použito dřevo. Kostel je trojlodní, obdélníkového
půdorysu s dřevenými arkádami a pětibokým presbytářem. Jižní kaple byla přistavěna
v roce 1770. Strop kostela je kazetový a vnitřní výzdoba pochází z konce 17.
století.
součástí areálu kostela je i dřevěná polygonální zvonice ve které jsou zyvěšeny
tři zvony - Sv. Bartoloměj o hmotnosti 1700 kg ulitý v roce 1580, Sv. Jan Křtitel
o hmotnosti 380 kg a Svatý Josef o hmotnosti 820 kg.
Nový Bydžov a jeho památky
Starý židovský hřbitov - založen v roce 1520 v jižní části
města za hradbami. Pohřbívalo se na něm až do roku 1885. Na ploše
přes půl hektaru se nachází okolo 1500 náhrobků. Nejstarší dochovaný náhrobek
pochází z roku 1577. Početně převažují pískovcové
náhrobky ze druhé poloviny 17. století a z 18. století.
Po pražském a kolínském
hřbitově patří novobydžovský židovský hřbitov k nejstarším v Čechách.
Děkanský
kostel sv. Vavřince - kostel byl
zaožen spolu s městem Nový Bydžov v letech 1305 - 1311, původně byl
zasvěcen Matce Boží. Gotická trojlodní stavba je v severním nároží západního
průčelí doplněna hranolovitou věží, po severní a jižní straně trojlodí předsíněmi
a na jižní straně ještě barokní sakristií. Trojlodí, pětiboce uzavřené kněžiště
a předsíně jsou sklenuty křížovou žebrovou klenbou s cihlovými poli, sakristie
dvěma poli křížové klenby bez žeber s nástropními štukaturami. Původně gotická
stavba byla upravována barokně, hlavně po pol. 17. století a v roce 1772. Horní
část věže získala nynější podobu po velkém požáru v roce 1817.
V hlavní lodi
kostela svorníky s reliéfy hlavy Krista a královského Iva, v severní předsíni
svorník s reliéfem zrcadlově obráceného královského lva. Raně barokní portálový
hlavní oltář zdobí obrazy Jana Jiřího Heinsche - Umučení sv. Vavřince a Korunování
P. Marie (z roku 1683), levý boční oltář P. Marie Bolestné se sochou Piety
od F. Morávka (z roku 1756), od něho pravděpodobně i kazatelna, pravý boční
novogotický oltář se sochami sv. Václava, sv. Aloise a sv. Jana Nepomuckého
(z roku 1882), obrazy křížové cesty od neznámého malíře (z roku 1755). Ze staršího
mobiliáře vynikají kované gotické dveře do podvěží a cínová křtitelnice z roku
1489. Ve věži jsou tři zvony - Václav (1507), Median (1574) a Vavřinec, nový
zvon ulitý v roce 1999 ve známé zvonařské dílně rodiny Dytrychovy v Brodku
u Přerova na Moravě.
Mariánský morový sloup na naměstí -
sousoší v základní podobě vzniklo až v roce 1716. Na sloupu je umístěna
socha P. Marie Neposkvrněného početí (Immaculata). Na podstavci sloupu je umístěno
devět soch českých patronů pocházejících od neznámých východočeských sochařských
mistrů.
Novogotická radnice z roku 1865 postavená na místě původní
renesanční radnice
Secesní dům Spořitelny a městského Muzea z roku 1898
Kostel Sv. Trojice z roku 1601 byl v letech 1717 - 1726 přestavěn
barokně. Kostel má jednu lod a dvě věžičky v průčelí
Kostel sv. Jakuba Většího na Metličanech - Barokní kostel z
let 1768 až 1775 byl postaven královéhradeckým stavitelem Františkem Kermerem,
snad s použitím starších plánů pražského architekta K. I. Dientzenhofera, autora
projektu přestavby zámku ve Sloupně na místě původního raně gotického kostela
stejného zasvěcení.
Podélná jednolodní neorientovaná stavba s hranolovou věží,
chrámová loď s kasulovými okny konkávním a konvexním členěním připomíná radikálně
barokní stavby, věž a průčelí už mají prvky klasicistní. Loď je sklenuta plackou
do pásů s polovalenými klenbami, kněžiště kopulí na sférických trojúhelnících.
Sakristie byla přistavěna později.
Polička - městské hradby a další památky
Město Polička bylo v počátcích své existence jedním z opěrných
bodů českého království, nacházelo se na pomezí Čech a Moravy a chránilo obchodní
stezku vedoucí z Čech na Moravu. Význam samotného města v historii českých
zemí dokládá řada dochovaných pamětihodností. Již v polovině 14. století bylo
město vydlážděno a uprostřed náměstí vystavěna gotická radnice. Současně se
v tomto období začalo s budováním městských hradeb, určených k ochraně města
před vpády cizích vojsk.
V 2. pol. 16. století probíhala renesanční přestavba
celého města. Z této doby se však dochoval pouze kostel Sv. Michala na městském
hřbitově. Osud města v 17. století neblaze poznamenal velký požár v r. 1613.
Po útrapách třicetileté války se Polička téměř vylidnila.
Zlatým věkem poličského
měšťanstva bývá nazýváno 18. století, kdy Polička patřila mezi nejkrásnější
česká města. V tomto období byl vytvořen morový sloup na náměstí (1727 – 31)
jako dík za uchránění města před morem roku 1713. Sochy zdobící sloup vytesal
Jiří Pacák, který je také autorem soch na městských kašnách. Tehdy byla postavena
také barokní radnice na místě zbořené původní gotické (1739 – 44).
Jednou z
největších dominant města je kostel Sv. Jakuba vystavěný
v novogotickém stylu (1853 – 65) po obrovském požáru v r. 1845, který zničil
kostel původní. Ve věži kostela byla vybudována světnička pro
“strážce proti ohni”, kde se v roce 1890 narodil později světově proslulý
hudební skladatel Bohuslav Martinů.
Obec Žumberk leží na úpatí českomoravské pahorkatiny v půvabné zalesněné krajině
s příkrými kamenitými stráněmi, údolím, rybníky, říčkou Holetínkou a romantickými
zákoutími.
Dominantou Žumberka a kulturní památkou jsou rozvaliny hradu. Prvním držitelem
byl vladyka Pilunk roku 1318. Ve 14. století byl hrad v držení pánů z Boskovic.
Dalšími majiteli byli Kavalcové
ze Žumberka, jinak z Lipoltic. Jan z Lipoltic r. 1415 podepsal stížný list
ke sboru kostnickému proti upálení Mistra Jana Husa. Vaněk z Lipoltic se zúčastnil
čáslavského sněmu v březnu r. 1440. Známými majiteli žumberského panství jsou
i Trčkové z Lípy, Janovský ze Soutic, Zárubovi z Hustiřan. Roku 1691, 3. března,
zemřel v Žumberku Bedřich Hertvík Záruba, císařský rada a hejtman kraje chrudimského.
Hrad byl šlechtickým sídlem až do r. 1700. V 18. století již vrchnost na hradě
nebydlela, pouze úředníci a zřízenci. Posledním obyvatelem byl lékař Devoty,
který se r. 1770 odstěhoval. Od té doby se hrad proměňuje ve zříceninu.
Na náměstí
je další kulturní památka - socha sv. Jana Nepomuckého z r. 1772.
Původně gotický
kostel Všech svatých je připomínám k roku 1350. Současná podoba je z přestavby
v r. 1782 a pseudorománské úpravy z r. 1880, kdy kromě presbyteria a sakristie
byla celá kostelní loď téměř od základu znovu zbudovaná a kostel byl o 6 metrů
prodloužen. Obnovený kostel byl 10. října 1880 slavnostně vysvěcen. Uvnitř kostela
jsou zachovány původní stavební detaily. Okolo kostela byl až do roku 1832 hřbitov.
Kulturní památkou je i zvonice, obnovená v r. 1789. Báně jsou kryty šindelem
Na
náměstí je obecní studna, která byla zřízena r. 1794, hluboká
20 metrů, roubená kamenem. Voda se čerpá okovem zavěšeným na rumpále.
Vedle studně je pískovcová kašna, zbudovaná v roce 1901 nákladem obce.
Osada a později město Chlumec nad Cidlinou bylo
založeno na kopci Chlum pravděpodobně někdy v 11. století. První písemná zmínka
pochází z roku 1110 u příležitosti bojů Vladislava I. s
polským králem Boleslavem Polským. Další písemná zmínka pochází z roku 1130,
kdy se na zdejší vodní tvrzi vybudované u brodu přes řeku Cidlinu připomínají
Zdeslav a Diviš z Chlumce. V roce 1167 je Zdeslav titulován jako purkrabí kouřimský
a v roce 1170 jako purkrabí na Žatci.
Když jeho bohatnoucí rod vybudoval v polovině
13. století hrad Český Šternberk, začali se psát ze Šternberka. Šternberkové
drželi Chlumec nad Cidlinou do roku 1393. V letech 1400 - 1461 držel Chlumec
rod pánů z Bergova, po nich se vystřídali v roce 1469 Samuel z Hrádku, 1472
Vaněk z Valečova, Jan a Vilém z Landštejna do roku 1517. Od roku 1547 do roku
1611 byl Chlumec komorním panstvím. Od roku 1611 patřil Chlumec s přerušením
v letech 1618 - 1620 rodu Kinských z Vchynic a Tetova. V roce 1948 byl jim
majetek znárodněn a po roce 1989 vrácen v restituci.
Památky v městě
Osice - kostel Nanebevzetí Panny Marie
Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Osicích - Pochází z roku
1701, avšak první gotická stavba na tomto místě je připomínána již roku 1352.
Uměleckou hodnotu má ručně vyřezávaný kůr z roku 1759. Po větrné smršti v roce
1929 byla kostelní báň zcela stržena a byla nahrazena bání současnou s pozměněným
tvarem. V objektu je i památkově chráněná márnice
Na návsi pod kostelem stojí barokní socha Sv. Josefa z poloviny 18. století.
Osada Polom tvoří jednu z místních částí obce Trhová Kamenice.
Osada se nalézá asi 3 km východně od Trhové kamenice asi 20 km jižně od města
Chrudim. V této osadě se nachází 7 domů, z nichž trvale osídlen je pouze jeden
a ostatní jsou využívány jako rekreační objekty.
V osadě se nachází renesanční
kostel sv. Kunhuty z doby okolo r. 1600, který byl naposledy opraven roku 1880.
Areál kostela je přístupný zvonicí s dřevěným patrem. Objekt kostela se v současné
době mění na zříceninu. Okolo je ohrazení ze 17. století.
U kostela se nachází
památník rodiny Eisovy, která spolupracovala v době druhé světové války s partyzány.
Kopicův statek je roubená
památkově chráněná
roubená usedlost s patrovým domem a pavlačí z 19. stol.
nacházející se na planině uprostřed hruboskalských
lesů nedaleko od osady Kacanovy. U chalupy se nachází socha Svatého Jiří na
koni - dílo lidového sochaře
Jana Chládka mladšího datovánou do roku 1806. Podstavec sochy zhotovil v roce
1884 Josef Zeman z Tatobit a ozdobil jej čtyřmi reliéfy: Kristus v Getsemanské
zahradě, sv. Petronila a sv. Felikula, sv. Máří Magdaléna a čtvrtý je zobrazením
sv. Anny. Na soklu jsou nápisy: „Ku cti svého patrona založil Jiří Jiroš roku
1806." „Ku
vzpomínce na jeho rod nově opravili manželé František a Petronilla Jirošovi
roku 1884. Pracoval Jos. Zeman z Tatobit." „Péčí památkového
úřadu pro Věru a Vojtěcha Kopice opravil A. Hrdlička r.1948."
Chalupa se dříve
nazývala Jirošova rychta - jméno Kopicův
statek pochází od jména majitele v
první polovině 20. století -
Vojtěcha Kopice, sochaře-samouka, který vytvořil v v letech 1940 až 1978
v okolních skalách známou přírodní sochařskou galerii. Do skal jsou pod širým
nebem vytesal reliéfy a postavy z českých dějin, doplněné verši.
Kostel sv. Jakuba -
Farní kostel sv. Jakuba se nalézá na severním okraji náměstí, za budovou staré
školy. Poprvé je v písemných pramenech připomínán v polovině 14. století. V jeho
zdivu se však dochovaly druhotně použité románské stavební prvky, proto se lze
domnívat, že kostel byl zděným objektem již před udělením městského práva. Kostel
sv. Jakuba byl několikrát přestavován. Nejvíce jeho vzhled ovlivnila barokní
přestavba v polovině 17. století. Dnešní podobu získal kostel po rekonstrukci
v roce 1884.
Evangelický kostel -
Významná novorenesanční budova, postavená v roce 1904 na místě starší malé evangelické
modlitebny při křižovatce ulic Českobratrské, Labské a Zborovské. Autorem projektu
nového chrámu byl český architekt Rudolf Kříženecký, který projektoval také Záložnu
a Divišovu vilu. Evangelický kostel se stal počátkem 20. století výraznou součástí
nové siluety města. Dnes při něm sídlí Sbor církve českobratrské evangelické.
Kaple navštívení Panny Marie -
Kaple navštívení Panny Marie, která tvoří dominantu hřbitovního komplexu na Svatém
poli, byla vystavěna v letech 1682 - 84 podle projektu zednického mistra Stanislava
Vipla z Bohdanče na místě provizorní dřevěné stavby z roku 1680. Její zbudování
inicioval místní farář Jan Adam Lorenc v souvislosti s rozšířením pověsti o zázračné
uzdravující moci zdejšího mariánského obrazu. Dnešní tvar získaly chrámové věže
podle projektu Františka Schmoranze v roce 1881.
Občanská záložna -
Občanská záložna je jednou z dominant města, viditelných ze širokého okolí.
V době svého otevření byla centrem kulturního a společenského dění. Projekt budovy
byl zadán známému pražskému architektu Ing.Dr.h.c. Rudolfu Kříženeckému. Podle
jeho návrhu bylo v roce 1899 započato se stavbou budovy v novorenezančním slohu.
Během dvou let byla dokončena a již 25.srpna 1901 se konalo slavnostní otevření.
Stala se skutečnou ozdobou města. V současné době Občanská záložna víceúčelovým
komplexem – své místo zde má svatební a společenská síň, knihovna, sídlí zde
pobočka Komerční banky a v přízemí je zřízeno restaurační zařízení.
Morový sloup
na náměstí -
Na západní straně náměstí od roku 1704 stojí vysoký morový sloup se sochou
sv. Jana Nepomuckého.
Řečany nad Labem a Kladruby nad Labem
Kladruby nad Labem - První zmínka o obci pochází z roku 1350 (nepodložená z konce 13. století), tehdy byly Kladruby vladyčím sídlem. Roku 1359 zde vládl Albert, 1371 Dobral, v letech 1410 -1414 Jindřich z Kladrub. V roce 1500 je přikoupil Vilém z Pernštejna k Pardubicím. Roku 1560 prodal Jaroslav z Pernštejna královské komoře pardubické panství, k němuž náležel kladrubský dvůr se zámečkem a oborou s chovem koní, kde dle kroniky od roku 1552 choval Jaroslav též starošpanělského (andaluského) koně, předchůdce koně starokladrubského. Roku 1579 byl oficiálně založen ústav pro chov koní císařem a králem Rudolfem II., který měl nejvyšší zásluhu na rozšíření chovu koní ve Velké oboře v Kladrubech. Císař Maxmilián II. tu vystavěl nový hřebčín, roku 1670 byla při něm postavena kaple. Tento hřebčín je nejstarší v Evropě a chovají se zde Starokladrubští koně.
Řečany nad Labem - Nejvýznamnější památkou obce Řečany nad Labem je původně románský kostel Svaté Máří Magdaleny založený v roce 1165, přestavěný v r roce 1407 a dále barokně rozšířený
Románský kostel Sv. Jakuba a barokní kostel Sv. Vavřince v Církvicích
Kostel Svatého Vavřince v Církvicích je doložen k r.1344 jako zděný, předcházela mu patrně dřevěná stavda. Po zdevastovaní za třicetileté války byl kostel zbarokizován r.1684. O čtyři roky později byl v kostele umístěn milostný obraz Panny Marie Bolestné.Románský kostel Svatého Jakuba v osadě Jakub u Kutné hory pochází z roku 1165.
Kostel byl postaven téhož roku šlechtičnou Marií ze Švábenic a jejími syny
Slaviborem a Pavlem. Toto založení dokládá původní autentika oltáře Panny Marie
na panské empoře z 19. 11. 1165, kdy bylo za účasti krále Vladislava II. a
královny Judity provedeno pražským biskupem Danielem slavnostní zasvěcení kostela.
Kostel je významný především svým nejbohatším souborem románského sochařství
nacházejícím se na jižním průčelí kostela. V tympanonu portálu se nachází polopostava
žehnajícío Boha Otce, kterého okuřují andělé, v arkádách po stranách vstupního
portálu stály zřejmě sochy Sv. Petra a Pavla, z kterých se dochovaly pouze
malé zbytky.
V patře nad portálem se nachází skupina stojícího Krista u jehož nohou jsou
dvě menší postavy v pokleku oděné v krátkých suknicích. Pravděpodobně jde o
postavy donátorů Slavibora a Pavla. Vlevo od této skupiny stojí socha biskupa,
pravděpodobně Svatého Vojtěcha, vpravo je socha rytíře se štítem a mečem, pravděpodobně
Svatého Václava a ještě dále vpravo socha mnicha ztotožńovaná se Svatým Prokopem.
Do tohoto souboru pravděpodobně patřily ještě další nedochované sochy a reliéfy,
což je dokládáno nápadnou nepřítomností sochy donátorky Marie.
Na výzdobě pracovalo několik různých sochařů
Zámek Kačina patří mezi naše nejvýznamnější stavby empírové
architektury v Čechách. Dal ho postavit jako svoje representační sídlo hrabě
Jan Rudolf Chotek v letech 1802-22. Plány vypracoval saský královský architekt
F. Schuricht, který se inspiroval anglickými předměstskými vilami a vlastní
stavbu prováděl pražský stavební rada J.P. Jöndl a v posledních letech arcibiskupský
olomoucký stavební rada A.Arche.
Budovy zámku Kačina jsou postaveny na nezvyklém
půdorysu tvaru luku. Od středové jednopatrové centrální zámecké budovy, jejíž
vstup je zvýrazněn sloupy a trojúhelníkovým štítem, navazují na obě strany
dvě nízká boční křídla s kolonádami, ve kterých se nacházely hostinské pokoje.
Tato křídla jsou zakončená postranními pavilóny. V pravém je umístěna nikdy
nedostavěná zámecká kaple a zámecké divadlo dokončené až v polovině 19.století.
V levém je Chotkovská knihovna s více jak 40 000 svazky naučné i krásné literatury
z 16. až 19. století.
Reliéfy v trojúhelníkových štítech nad vchodem vyrobil
sochař A. Schrott a další sochařské práce, podle předloh pražského malíře Josefa
Berglera ,
provedl Václav
Prachner . Hlavní zámecká budova uvnitř ukrývá reprezentační síně, jako
jídelnu nebo taneční sál, pánské obytné pokoje a další salóny. Ústředním prostorem
hlavní zámecké stavby je kruhový sál se stropní kopulí prostupující dvě patra,
který tvoří předsálí taneční síně. Ve většině zámeckých místností se dochovala
původní empírová výzdoba a ozdobné parketové podlahy.
Kolem zámku se rozprostírá
zámecký park založený již roku 1789, u jehož vzniku stál významný botanik a
ředitel vídeňské botanické zahrady Nikolaus Joseph Jacquine.
Poslední majitel panství hrabě
Quido Thun Hohenstein své panství přivedl do konkurzu, ve kterém bylo za druhé
světové války prodáno Hitlerjugend, po válce bylo znárodněno a od roku 1950
je využívá Zemědělské muzeum, které zde má své exppozice.
Žehušice - Honosný empírově upravený
zámek z roku 1826 se nachází v obci Žehušice na místě původně barokního
zámku z roku 1679. Zámecká stavba má půdorys písmene H;
střední část zámku je dvoupatrová, na ni kolmo navazují boční křídla, která
jsou pouze jednopatrová. Zámek byl po druhé světové válce využit jako škola
a po roce 1989 byl vrácen původním majitelům a od té doby je prázdný a chátrá.
Na zámek navazuje obora, která vznikla již v 16. století, v níž žije stádo
bílých jelenů. V parkově upravené oboře, která je přírodní památkou, roste
i řada starých stromů a druhů chráněných bylin.
V obci ˇžehušice se nachází také barokní kostel Svatého Marka z roku 1760 se
zajímavou márnicí postavenou v maurském slohu. Na stěnách kostela se nachází
několik zajímavých renesanšních náfrobních kamenů příslušnic rodu Purkrabích
z Donína.
Zdechovice -
Ve Zdechovicích býval od pradávna zámek. Původně to byla jen tvrz, potom dřevěný
zámek. Zámek v roce 1803 úplně vyhořel. Nový byl vystaven tehdejším majitelem
panství hrabětem Karlem z Paarů. Tento ho roku 1889 prodal Dr. Otto Mettalovi,
bývalému profesorovi vyšší hospodářské školy v Libverdě a jeho manželce Amálii,
roz. Šebkové.
Bývalý majitel zámku JUDr. Otto Mettal si koupil v roce 1912 od císaře titul "von",
a tak patřil do šlechtické rodiny. Byl poslancem rakouského sněmu ve Vídni za
českou šlechtu a doživotním členem panské poslanecké sněmovny v Praze.
JUDr. Mettal zdejší panství opravil a opatřil pěknou věží s hodinami.
U zámku se rozkládal park, dílem anglický a dílem francouzský. V parku byla zelinářská
zahrada, dva rybníčky a stádo daňků. Později byl zřízen lihovar. Po druhé světové
válce bylo panství na základě Benešových dekretů znárodněno a od roku 1953 sloužil
zámek jako vojenská kasárna nejdříve pro českou armádu a po roce 1968 pro okupační
sovětská vojska, která zde byla až do roku 1990.
Na horním konci obce se nachází barokní kostel Sv. Petra a Pavla vystavěný v
roce 1716 na místě původního dřevěného kostela stejného zasvěcení
Katedrála Nanebevzetí Panny Marie a sv. Jana Křtitele je součástí areálu bývalého cisterciáckého kláštera v Sedlci. Gotický chrám zasvěcený Panně Marii byl postaven opatem Heidenreichem přibližně v letech 1290-1320. Tato první česká katedrála nese pečeť severofrancouzské katedrální tradice a vedle nedochovaného konventního kostela ve Zbraslavi je největší stavbou z přelomu 13. a 14. století v Čechách. Chrám má podobu latinského kříže: na 50 metrů dlouhé pětilodí navazuje trojlodní transept a katedrální ochoz s věncem kaplí. Celková délka sedleckého chrámu je 87 metrů. V souladu s přísnými cisterciáckými předpisy postrádá katedrála věž, barevná okna i výraznější vnitřní a vnější výzdobu. Vyznačuje se strohostí a čistotou tvarů v promyšlených proporcích, jejichž cílem je soustředit pozornost věřících na dění v chrámu a nerozptylovat ji doprovodnými vjemy. Gotická podoba chrámu se bohužel nedochovala v úplnosti. V roce 1421 byl kostel pobořen a zůstal v troskách až do konce 17. století, kdy se ho rozhodl obnovit opat Jindřich Snopek. Rekonstrukci zpočátku prováděl architekt Pavel I. Bayer z Jihlavy, později byl přizván Jan Blažej Santini Aichl. Obnova byla provedena v duchu Santiniho barokizující gotiky, která nenarušila původní dojem gotické katedrály, nýbrž ho dynamicky rozvinula. Vnitřní výzdoba chrámu pochází z první poloviny 18. století a podíleli se na ní malíři P. Brandl, M.L. Willmann, J. K. Liška, J. J. Stevens ze Steinfelsu, J. T. Supper, sochař M. V. Jäckel a další. Po zrušení cisterciáckého kláštera byl kostel zavřen, ale později převzal farní funkce za zabořený kostel sv. Filipa a Jakuba, který stával nedaleko.
Kostnice v Sedlci - Původně to byl hřbitovní kostel zdejšího cisterciáckého kláštera. V roce 1278 byl opat zdejšího kláštera Jindřich poslán s poselstvím krále Přemysla Otakara II. do Jeruzaléma ve Svaté Zemi. Opat z této pouti přivezl hrst hlíny z hory Kalvárie (místa kde byl ukřižován Ježíš Kristus), kterou rozesel po místním hřbitově. Od této události si hřbitov získal pověst Svaté Země a od té doby se sem dávali pohřbívat lidé nejen z okolí, ale i z ciziny. Nejvíce pohřbených zde bylo asi v roce 1318, kdy v Čechách vypukl mor. Tehdy zde bylo za jediný rok pohřbeno asi 30tisíc lidí. Po husitských válkách byly části obrovského hřbitova postupně rušeny a kosti ze zrušených hrobů byly ukládány nejprve okolo kostela, později do spodní kaple hřbitovního kostela. První známky o výzdobě z kostí se objevují v 17.století. Výzdoba z kostí byla následně upravena při opravě kostnice v roce1700-1709 (stavební úpravy prováděl Santini). Například svícny z lebkami pocházejí z roku 1743 (nalezena datace při restaurování). Výzdoba tak jak ji vidíme dnes, je výsledkem oprav, které v roce 1870 provedl řezbář František Rint z České Skalice, kterého sem pozvali Schwarzenberkové z Orlíka, tehdejší majitelé sedleckého panství. Celkové množství kostí v sedlecké kostnici se odhaduje asi na pozůstatky ze 40.000 lidí.
Malín - Na mírné terénní
vyvýšenině vystupující z okolní ploché krajiny se nacházelo již slovanské hradiště.
Slovanské
osídlení hradiště je archeologickými nálezy datováno do středohradištní doby.
V mladohradištním období dostává Malín podobu regionálního správního a církevního
centra. Archeologicky je doloženo dobudování a zesílení fortifikace hradiště
a rozšíření jeho hospodářského zázemí na východním a severním předpolí. Hradiště
v té době spravoval, snad přímo z pověření pražského knížete rod Slavníkovců,
který kontroloval i další obdobné lokality v sousedství Malína. Na akropoli
hradiště je v západní části vystavěn kostel zasvěcený sv. Janu Křtiteli, nejstarší
sakrální památka v této části východních Čech. Poblíž kostela se předpokládá
existence residence správce hradiště a objekt mincovny (ani jedna z těcho staveb
ale nebyla doposud nalezena). Jediným dokladem mincovnictví na Malíně tak nadále
zůstávají mince, stříbrné denáry ražené
Slavníkovcem Soběslavem s opisem zdejší mincovny MALIN CIVITAS.
V 10. století
Malín rychle ztrácí na významu a po vyvraždění Slavníkovců v roce 995 přechází
hradiště do přímé správy Přemyslovců ,
kteří na něj dosazují vlastní správce. V 11. století se Malín stává lokálním
hradištěm, jeho opevnění chátrá, zcela však nezaniká, o čemž svědčí i první
písemná zmínka uvedená v Kosmově
kronice , která se váže k neúspěšnému tažení knížete Bořivoje
II. roku 1101
ve které se o Malínu hovoří stále jakožto o oppidu.
V první polovině 12. století
se správa kraje definitivně přesouvá do Čáslavi . Někdy v této době přechází
Malín do vlastnictví velmože Miroslava, který ho obdržel jako výsluhu za své
službu v hradské správě. Kolem roku 1142 se Miroslav rozhodl na svých statcích
v Sedlci založit klášter . Jako jeho řeholníky si vybral mnichy cisterciáckého
řádu , kterým přenechal většinu svého zboží v regionu. Touto donací přešel
na klášter také Malín, konkrétně osada existující na místě staršího hradiště.
Starší raně románský kostel sv. Jana Křtitele přestává stačit
a byl nahrazen novým farním kostelem sv. Štěpána , který byl
vybudován ve východní části vyvýšeniny.
Nové Dvory -
Zámek a kostel sv. Martina dostavěný v roce 1686 hrabětem (tehdy ještě
baronem) Bernardem Věžníkem na místě vyhořelého sídla Kašpara Melichara ze Žerotína.
V některých místnostech zámku je zachována původní štuková výzdoba stropů a
nástropní freskové malby. Architektonicky je významná galerie spojující vlastní
objekt zámku a kostel, sloužící původně jako zámecká kaple a dvojramenné
schodiště jdoucí z galerie do někdejší zámecké zahrady.
Dalšími památkami jsou barokní kostel Svaté Anny spolu s farou a vstupní branou,
Mariánský sloup z roku 1701
Městská památková rezervace Kutná Hora
Historické centrum Kutné Hory spolu s chrámem sv. Barbory a chrámem Nanebevzetí
Panny Marie v Sedlci je od roku 1995 zapsáno
na Seznamu
světového dědictví UNESCO.
Seznam památek Kutné Hory:
Choceň a poutní kostel Nanebevzetí Panny Marie v Hemži
Choceň -
Kostel sv. Františka Serafínského
První zpráva o založení kostela pochází až z roku 1602. V
této době šlo o kostelík dřevěný, filiální, patřící k farnímu kostelu v Běstovicích.
V roce 1659 kostel vyhořel. K požárům došlo v dalších letech ještě čtyřikrát.
Teprve když v r.1725 zůstala po požáru z kostelíka jen kamenná zvonice, bylo
rozhodnuto o stavbě kostela zděného. V letech 1729-1833 byl vystavěn za vydatné
pomoci hraběte Kinského.
Kostel je jednolodní s výraznou příčnou lodí, doplněnou
kupolí. Z převážně rokokového zařízení vyniká oltářní obraz, který představuje
stigmata sv. Františka. Obraz je připisován Petru Brandlovi. Při kostele stojí
třípodlažní barokní zvonice s bání z let 1702-1703 od M.Rossiho s českým nápisem
z roku 1736. Spolu se špitálem z roku 1750 a barokním děkanstvím tvoří malebný
celek.
Hemže
Obec 1,5 km severovýchodně od Chocně je doložena v roce 1309 ve vlastnictví Peška
z Hemže, je známá jako poutní místo z dob baroka. Dominantou je kostel Nanebevzetí
P. Marie se zvonicí a hřbitovní zdí. Kostel nechal postavit v roku 1683 J.B.
Trauttmansdorff na místo kostela "skrovného a malého ze dříví". V roce 1854 byl
kostel částečně přestavěn z nadace Vilemíny Kinské. Kostel je jednolodní stavba
s mělkými bočními kaplemi. Interér kostela je zdoben ve stylu barokním s rokokovým
inventářem. V klenbách jsou malovány medailony ze života P. Marie z roku 1897.
Oltář je barokní monumentální práce z konce 17. století s Madonou dovezenou z
Uher roku 1662. K poutnímu komplexu, vede cestou z Chocně lipová alej se 7 kaplemi
z roku 1718.
Na místě nynějšího zámku byla koncem 13. století postavena pány z Dubé (tehdejšími
majiteli zdejšího panství) na nízkém ostrohu při soutoku řek Labe a Chrudimky
původně nevelká tvrz, později přebudovaná ve vodní hrad, který ve 14.
století patřil spolu s poddanským městečkem Pardubice Arnoštovi z Hostýně
a jeho synovi, prvnímu pražskému arcibiskupovi Arnoštovi
z Pardubic. Dnešní zámek je dílemViléma z Pernštejna
a jeho synů Vojtěcha a Jaroslava. Pernštejnové koupili městečko Pardubice v
roce 1491 a učinili jej centrem svého východočeského panství a přebudovali
zdejší vodní hrad v pohodlné renesanční panské sídlo. Kolem zámku a dvora s
hospodářskými budovami vybudovali Pernštejnové nové opevnění s mohutnými hliněnými
valy, hradební zdí na úpatí valů a rozsáhlým vodním příkopem okolo čímž
vznikl rozsáhlý areál představující přechod od hradu k zámku.
V roce 1560 byl
zámek spolu s celým pardubickým panstvím prodán královské komoře, která v letech
1574 - 1579 provedla pod vedením stavitele Oldřicha Aostalise stavební úpravy
a pokryla zdi sgrafitovou výzdobou po které zámek sloužil jako
správní budova a byty úředníků až do roku 1863.
Zámek je tvořen mohutnou dvoupatrovou budovou o čtyřech křídlech obepínajících
vniřní nádvoří. Nejstarší částí zámku je západní křídlo, v jehož zdivu je dochován
původní palác ze 14. století. Spolu s přilehlou mohutnou hranolovou věží
tvoří dominantu celého zámeckého areálu.
K tomuto křídlu postupně Pernštejnové
přistavěli další křídla - severní s křížově zaklenutým průjezdem, jižní a východní
s kaplí s trojbokým závěrem a hvězdicovou klenbou. Nároží křídel byla opatřena
šikmo postavenými čtverhrannými věžicemi. Ve vnitřním nádvoří se dochovala
gotickorenesanční nádvorní arkáda zaklenutá síťovou klenbou.
Vstup do zámku
je osazem hodnotným renesančním pískovcovým portálem z roku 1541. K portálu
je přistavěn kamenný most s bohatě figurálně zdobenou zídkou z roku 1543.
Ve
vnitřní výzdobě zámku se nejvzácnější místnosti dochovaly v prvním patře jižního
křídla - tzv.Rytířské sály s s renesanční freskovou výzdobou na
biblická témata. Ve třech místnostech se rovněž dochovaly náročně zdobené kazetové
stropy.
Na městské straně bývalého vodního příkopu před vstupem do zámku stojí
tzv '''Příhrádek''' - opevněné předmostí původně dřevěného mostu přes vodní
příkop.
Zámek po roce 1863 chátral, v roce 1920 jej koupil Pardubický Muzejní
spolek, který započal s jeho rekonstrukcí, při které byly objeveny výše zmíněné
architektonické a umělecké památky. Po roce 1952 byl zámek zestátněn, ale stát
údržbu zanedbal, až došlo ke zřícení části stropů a objekt byl uzavřen. V roce
1978 začala rekonstrukce, která se neúměrně protahovala. Zvrat nastal až v
roce 1994, kdy byl zámek převeden na Východočeské muzeum a zámek byl po dlouhých
letech znovu otevřen pro veřejnost.
V zámku a hospodářských budovách jsou nyní expozice Východočeského muzea v Pardubicích, Východočeské galerie a pracoviště Národního památkového ústavu.
Tetín je obec nacházející se ve Středočeském
kraji asi 2 km východně od okresního města Beroun nad řekou Berounkou .
Již
počátkem 10. století se
zde nacházel dřevěný knížecí dvorec ,
který byl vdovským sídlem kněžny sv.
Ludmily , která zde byla v roce 921 zavražděna.
Již v průběhu 10. století vzniká zde hradiště jako centrum přemyslovské správy.
Areál hradiště zaujímá plochu asi 10 ha a nachází se na území dnešní obce.
Po zániku hradiště v průběhu 13. století vzniká na jižním okraji ostrožny bývalého
hradiště raně středověký kamenný hrad. Počátkem 16.
století působil na Tetíně kněz a kronikář Václav
Hájek z Libočan .
Pamětihodnosti obce a okolí:
Obec Dobřenice se nachází přibližně 15 kilometrů západně od Hradce
Králové. První
písemná zmínka o obci pochází z roku 1339, kdy byl jejím majitelem Zdeněk Bohůněk
z Dobřenic.
Památky v obci
Bližší informace o pořízení fotografií v jednotlivých galeriích
| úvodní stránka | lokality krajin | lokality skály | lokality vody | aktuality | mapa webu |
|---|---|---|---|---|---|
| lokality mlhy | stromy | Slovensko | Německo | památky |