Národní přírodní památka (NPP) - tzv. kamenné varhany, nachází se u obce Prácheň poblíž Kamenického Šenova. Tento geologický útvar je tvořen čedičovými sloupci (tvaru pěti- či šestiúhelníku), z velké většiny vertikálně orientovanými. V 19. a 20. století zde byl lom na získávání sloupkového čediče. Po zastavení důlní činnosti vzniklo zaplněním vytěžené prohlubně srážkovou vodou malé jezírko, které je součástí NPP. Od r. 1895 je Panská skála chráněna jako přírodní geologický útvar a je nejstarší geologickou rezervací v České republice.
Zlatý vrch (657 m) je výrazný čedičový kopec vyčnívající
asi 0,5 km nad východním okrajem Lísky,
na jehož jihovýchodním úbočí byl lom založený údajně někdy kolem roku 1870.
Čedičové sloupce v něm byly dokonale vyvinuté a jen málo rozpukané, takže se
daly lámat až 6 m dlouhé.
Těžba byla zastavena až 27. listopadu 1973, kdy byla odkryta celá lomová
stěna, tvořená až 30 m dlouhými dokonale vyvinutými čedičovými sloupy. Tato
stěna je ještě mohutnější, než podstatně známější Panská
skála.
Hlavním důvodem k vyhlášení chráněného území byla dokonalost čedičových sloupců
v neobvykle mohutné skalní stěně, ale Zlatý vrch je zajímavý i botanicky. Skalnatý
vrchol a sutěmi pokryté svahy kopce jsou porostlé přirozeně rozvolněným téměř
120 let starým řídkým bukovým lesem s příměsí klenu, jasanu a ojediněle i dubu.
V jeho podrostu bylo nalezeno 76 různých druhů rostlin.
Z temene vrchu jsou pěkné výhledy na kopce v okolí.
Skalní stěna mezi obcí Tisá a Holým vrchem nad obcí Libouchec
Výrazná skalní stěna táhnoucí se nad obcí Libouchec od obce Tisá (od turistické chaty u Tiského skalního města po Holý vrch) je na konci u Holého vrchu zakončena menším skalním městem.
Přírodní památka Tiské stěny se
nachází na severním okraji obce Tisá asi 2 km severně od obce Libouchec a cca
10 km západně od okresního města Děčín . Přírodní památka byla vyhlášena v
roce 1996 k ochraně unikátního skalního města (nejlépe vyvinuté skalní město
v CHKO Labské pískovce ) vybudovaného v kvádrových pískovcích středního turonu
.
Skalní město bylo vytvořeno působením erozních činitelů podél sítě svislých
puklin v pískovcích. Během čtvrtohor zde vzniklo tvarově velmi bohaté skalní
město s výskytem skalních věží, tunelů, jeskyní, voštin, lišt a dalších
útvarů. Povrch skalní tabule dosahující výšky 613 m spadá směrem k obci Tisá
svislou skalní stěnou vysokou až 70 m. Nejznámějším skalním útvarům přisoudila
lidská fantazie v období romantizmu v 19.
století konkrétní jména jako například Hubený doktor , Starosta
skalního města aj. Celkem je zde přes 50 pojmenovaných skalních útvarů
popsaných ve vydaném průvodci skalním městem.
Stolová hora Děčínský Sněžník o výšce 723 m je nejvyšším místem Děčínské vrchoviny
a zárověň nejvyšší stolovou horou ČR. Vrchol Děčínského Sněžníku se při pohledu
z české strany jeví jako stolová hora a při pohledu z německé strany jako ukloněná
plošina. Děčínský Sněžník je vlastě obojím, podobu pravé stolové hory má jeho
nejvyšší náhorní plošina rozkládající se v délce asi 1,5 km a šířce 0,5 km
podél strmé jižní okrajové stěny a od této plošiny pak celá ukloněná pískovcová
kra klesá směrek ke státní hranici se SRN.
Vrcholová plošina Děčínského Sněžníku
je častým turistickým cílem již od roku 1864, kdy byla na jejím vrcholu vybudována
kamenná 33 m vysoká věž. Věž nebyla původně stavěna jako rozhledna, ale za
svůj vznik vděčí v té době probíhající zeměměřičské akci, kdy bylo celé území
tehdejšího rakouského mocnářství rozděleno do trojúhelníků takzvané triangulační
sítě. Opěrnými body zeměměřičů byly terénní vyvýšeniny, na kterých byli povinni
tehdejší majitelé vystavět známé triangulační věže. Jeden z bodů této sítě
měl stát i na Děčínském Sněžníku a tehdejší majitel zdejšího panství František
Antonín Thun pojal svou povinnost vystavět tuto věž značně velkoryse a požádal
známého drážďanského architekta Haneleho o projekt kamenné věže. Architekt
předložil návrh 33 m vysoké věže, kterou pojal nejen jako přísně účelovou stavbu,
ale i jako vkusné architektonické dílo ovlivněné tehdy módním alžbětinským
stylem. V roce 1863 tak na vrcholu Sněžníku začala místo nevzhledné trámové
konstrukce vyrůstat věž hodná zámeckého parku. Její součástí byla rozsáhlá
podsklepená terasa s širokým přístupovým schodištěm. Stavba byla dokončena
nákladem asi 20 000 zlatých v roce 1864. V témže roce byla zpřístupněna veřejnosti
a již v následujícím roce byl přistavěn prosperující hostinec a později i turistická
chata s noclehárnou.
Rozhledna a chata sloužily po celých 100 let. V 70. letech
minulého století však pro neprovádění potřebné údržby zchátraly natolik, že chata
byla stržena a rozpadající se rozhledna byla uzavřena a uvažovalo se o její demolici.
Až po roce 1992 byly provedeny potřebné opravy a věž byla znovu zpřístupněna
veřejnosti.
Výhledy z Děčínského Sněžníku nenabízí jen rozhledna, ale i další
místa. Na východním okraji stolové hory je to známý skalní ostroh Koňská hlava
(668 m) odkud je krásný výhled na německou stranu se stolovými horami Grosser
Zschirnstein, Konigstein a Lilienstein.
Další známá vyhlídka nazývaná Drážďanská
leží na západním okraji plošiny stolové hory a je obrácena směrem do Saska a
při dobé viditelnosti jsou vidět Drážďany.
V blízkosti Děčínského Sněžníku se
nacházejí další pozoruhodná místa jako například Vlčí Jezero, Tiské stěny,
Ostrovské skály a další.
Údolí Labe od Belvedéru po Děčín
V této fotogalerii jsou fotografie pořízené na vyhlídce Belvedér a cestou po červené turistické značce z Bynovce přes Růžový hřeben do Děčína
Sluneční brána je uměle rozšířená skalní brána nalézající se na úbočí Kamenného vrchu asi 1,5 km jihozápadně od obce Bynovec. V minulosti zde byla vybudována vyhlídka do údolí opatřená kovovým zánradlím a kamennými schody. V současnosti je vyhlídka již zarostlá a neposkytuje téměř žádný výhled.
Přírodní památka Kočičí skály se nachází v CHKO Broumovsko asi 2 km severozápadně
od města Police nad Metují asi 17 km severně od okresního města Náchod.
Důvodem ochrany území jsou pískovcové skalní útvary
rozmanitých morfologických tvarů navazující na terén východního svahu vrchu
Ostaš.
Geologie - Kočičí skály jsou tvořeny svrchnoturonskými až koniackými
křemennými kvádrovými pískovci. Jejich kra vlivem saxonské tektoniky poklesla
podél Polického zlomu o 80 – 100 metrů, čímž jsou výrazně diferencovány od přilehlého
masivu Ostaše (Ostaš – 700 m n. m. – Kočičí skály max. 603 m n. n. ).
Pískovcová
kra Kočičích skal je ve směru SZ-JV asi 750 m dlouhá, příčně maximálně 300
m široká. Východní okraj je tvořen vysokým strukturním svahem, ve kterém jsou
pískovce podél vertikálních puklin rozčleněné do 2 – 4 řad skalních kulis,
strukturních hřbítků a izolovaných skalních věží, oddělených úzkými rozsedlinami
a soutěskami. Pukliny a delší osy těchto skalních útvarů jsou protažené ve
směru SZ-JV, shodně s linií Polického zlomu. Útvary jsou 20 – 25 m vysoké.
Typickou soutěskou je tzv. Sluj českých bratří, zpřístupněná značenou turistickou
stezkou. Severní část Kočičích skal (šíře až 300 m) je rozčleněna podél vertikálních
puklin ve skalní město, zvané Dolní labyrint. Skalní tvary mají podobu skalních
věží, pilířů, strukturních hřbítků i větších skalních skupin (např. Kočičí
hrad), vzájemně oddělených pravoúhlou sítí hlubokých rozsedlin a soutěsek.
Dna puklin, rozsedlin i jeskyní jsou vyplněna výhradně balvany a písčitými
sedimenty, úpatí skalních masivů po celém obvodu Kočičích skal je tvořeno zvětralinovým
pláštěm, složeným z balvanitých a písčitých osypů.
Krkonoše
Čertova strouha je přítok Bílého Labe vlévající se do něj u boudy Bílé Labe.
Na Čertově strouze bylo po katastrofálních záplavách v roce 1897 vybudováno
rozsáhlé hrazenářské dílo sestávající ze 43 příčných kaskád a 194 podélných
hrazenářských objektů.
Toto dílo se dochovalo takřka beze změn až do dnešní doby,
což dokládá stavitelské umění našich předků, dosažené jednoduchými stavebními
a technickými prostředky. Kámen na zhotovení těchto děl byl do nepřístupných
míst dopravován v zimě na ručně ovládaných saních - rohačkách.
Na opravy kamenických
nástrojů a jejich ostření byly na pracovištích budovány kovárny, zbytky jedné
z nich se zachovaly na pravém břehu Čertovy strouhy pod vrcholem Malého Šišáku.
Bílé Labe je vodní tok v Krkonoších, první větší přítok řeky Labe.
Je to 8
km dlouhá bystřina, pramenící na Úpském rašeliništi v nadmořské výšce 1432
m a protékající Dolem Bílého Labe, který patří mezi nejkrásnější krkonošská
údolí. Bystřina zde vytváří kaskády i menší vodopády. Údolím vede jedna z nejstarších
turistických cest tzv. Weberova cesta. Bílé Labe se vlévá zleva do Labe v nadmořské
výšce 775 m u Dívčích lávek ve Špindlerově Mlýně. Na soutoku je větší než samo
Labe.
Kozí hřbety (1422 m) jsou výrazný, strmý hřeben tvořený svorovou rulou a křemencem nalézající se asi 2 km východně od Špindlerova mlýna. V 16. a 17. století zde probíhala těžba měděných, arzénových a stříbrných rud . Chůze po hřebeni je z ochranářských důvodů zakázána a přístupné je pouze v letním období jejich jižní úbočí. Na Kozí hřbety a údolí po obou jejich stranách je krásný výhled z vyhlídky na Krakonoši.
Pacziorky (česky Korálky) je skupina skalních žulových výchozů (torů) nacházející se na polské straně Krkonoš na úbočí hraniční hory Smielec asi 2 km severně od Mužských kamenů v nadmořské výšce asi 1030 m. Skalní útvar je přístupný po polské modré turistické značce směřující z hraničního hřebene u Mužských kamenů (neoficiální pohraniční přechod) do městeččka Piechowice. Oficiální přístup je možný z hraničního přechodu u Špindlerovy boudy použitím polské zelené turistické značky vedoucí po Sciezce nad Reglami přes Hutnický Hřbet a Cziarny kociol Jagniatowski.
Sucha Góra je horský vrchol o nadmořské výšce 1101 m nalézající se v Polsku asi 2 km severně od hraničního přechodu na Špindlerově boudě. Na vrcholu hory se nachází skupina skalních žulových výchozů (torů). Skalní tory se člení do dvou skupin - na Wieternej a na samotném vrcholu Suché Góry. Skály nejsou zpřístupněny oficiální turistickou značkou, ale přístup k nim je možný tak, že z hraničního přechodu se vydáme po zelené turistické značce a na rozcestí, kde zelená značka odbočuje doleva se vydáme naopak doprava po neznačené lesní cestě po úbočí hory asi 1,7 km a po příchodu této cesty do lesa odbočíme po vyšlapané stezce doleva ke skalním útvarům
Hutniczy Grzbiet je horský hřeben táhnoucí se na severní polskou stranu Krkonoš od státní hranice u Petrovy Boudy v délce asi 3,5 km. Na vrcholu hřebene se nacházejí členité skalní výchozy (tory). Nadmořská výška hřebene je v rozmezí od 1244 do 1039 m. Přes hřeben prochází příčně pouze polská zelená turistická značka vedoucí od oficiálního hraničního přechodu u Špindlerovy boudy do Sněžných jam po Sciezce nad reglami. Údolím pod hřebenem prochází černá turistická značka vedoucí od Petrovy boudy do vesnice Jagniatkow.
Příhrazské skály jsou skalní útvary nalézající se na hranách pískovcové skalní plošiny kolem čedičového vrcholu Mužský asi 4 km severovýchodě od města mnichovo Hradiště. Na těchto hranách se nachází několik izolovaných skalních skupin ve kterých se ve středověku nacházely skalní hrady. Z nich nějznámější je skalní hrad Drábské světničky, další jsou Staré hrady, Hynšta a Klamorna
Teplické skály
V této fotogalerii jsou fotografie z roklí v Bludišti Teplických skal fotografované cestou přes údolí Tří muštetýrů k vyhlídkové skále Lokomotiva.
Teplické skály jsou součástí NPR Adršpašskoteplické skály. Nacházejí se v
jižní části této rezervace asi 2 km západně od města Teplice nad Metují v okrese
Náchod a zároveň CHKO Broumovsko.
Teplické skalní město je tvořeno výraznými
skalními stěnami. Od Adršpašských skal je odděleno hlubokou Vlčí roklí.
Skalní
město se dělí na Skalský hřeben s nejvyšším vrcholem Skály (694 m), hřebeny Čápu
(786 m), Supích skal (771 m) a Kraví hory (734 m)a na rozsáhlejší členité plošiny
Bludiště a Rokliny.
Teplické skalní město se rozkládá podél toku Skalního potoka
a zde se na placeném okruhu nalézá asi 70 skalních útvarů s vlastními názvy.
Skalní město Hruboskalsko je jedno z nekrásnějších a nejznámějších pískovcových
skalních měst v Čechách leží asi 6 km JV od Turnova.
Vzniklo usazením pískovců na dně druhohorního moře a
podobně jako další skalní oblasti Jičínské pahorkatiny je tvořeno mladšími měkčími
pískovci. Nejstarší lidské osídlení je doloženo na masivu Čertova ruka z doby
asi 5000 let př. n. l. Na začátku letopočtu bylo na tomtéž masivu germánské hradiště.
Ve středověku vznikaly na skalních blocích opevněné hrady (Hrubá Skála, Valdštejn,
Kavčiny).
Název pro celou oblast Český ráj vznikl v 70. letech 19. stol. mezi
hosty lázní Sedmihorek a původně se vztahoval jen na hruboskalské skalní město.
Hruboskalsko je charakteristické osobitými až 60 m vysokými skalními věžemi,
z nichž nejvyšší a nejznámější jsou Kapelník, Taktovka, Maják, Dračí zub a Dračí
věž. Vedou na ně horolezecké výstupy, které se staly pro horolezce několika generací
pojmem.
Mezi další zajímavá místa patří zejména vyhlídky Janova, U Lvíčka, vyhlídka
na Kapelu a nejznámější Mariánská s výhledem na Dračí skály s Troskami v pozadí.
Hned pod ní se nachází symbolický hřbitov horolezců. Hojně navštěvovaná je hluboká
rokle pod zámkem Hrubá Skála, do níž ústí 65 m dlouhá skalní chodba Myší díra.
Kromě Příhrazských skal a Podtroseckých údolí je Hruboskalsko největší přírodní
rezervací v rámci CHKO Český ráj.
Vířivé kameny jsou dvě rovnoběžné skalní zdi tvořící nejvýraznější skalní výchozy na severovýchodním úbočí hory Ještěd nedaleko od krajského města Liberec. Vířivé kameny se nacházejí v nadmořské výšce 840 - 875 m a jsou viditelné z celé liberecké kotliny.
Mohutnější je severní zeď, která je dlouhá asi 190 m, široká asi 20 m a vysoká až 25 m na straně k silnici. Její jednotlivé vrcholy byly pojmenovány podle známých alpských vrcholů a od od východu k západu se jmenují následovně - Malý Matterhorn, Breithorn, Monte Rosa, Castor a Pollux a Lyskamm . Poslední sedmý vrchol nebyl pojmenován.
Jižní zeď je kratší (asi 120 m) a nižší, vysoká max 7 m. Jižněji od ní leží izolovaná skála zvaná Pudl.
Vířivé kameny jsou složeny z jemnozrnného až celistvého kvarcitu světlešedé barvy protkaného sítí světlejších žilek.
Obě zdi jsou prostoupeny puklinami různých směrů, které jsou v zimním období působením zmrzlé vody navětrávány a podél puklin se vytvořily mrazové sruby a v jejich okolí sutě.
Ještěd - je hora u krajského města Liberec o nadmořské výšce 1012 m. Na vrcholku je je vystavena typická silueta horského hotelu a televiního vysílače
Červený kámen - je výrazný kvarcitový skalní výchoz nalézající se na jihozápadním úbočí hory Ještěd v nadmořské výšce mezi 840 a 760 m. Skalnatý hřbet má délku asi 250 m a je tvořen třemi skalními skupinami, z nichž krajní mají charakter skalní zdi s vytvořenými výraznými mrazovými sruby.
Skalní výchozy tvoří jemnozrnný šedobílý, lavicovitý kvarcit s obsahem čoček čistě bílého křemene . Plochy četných puklin jsou povlečeny vrstvičkami jasně červených oxidů železa. Toto červené zbarvení viditelné zejména ze strany od Ještědu dalo název celému skalnímu útvaru.
Kamenná vrata - je výrazný skalní útvar na úbočí Ještědu. V kvarcitovém skalním útvaru je vyvinuta výrazná skalní brána o rozměrech 4 m do výšky a hloubky a 1 m do šířky. V blízkosti tohoto skalního útvaru se nacházejí další skalní výchozy.
NPP Kaňk byla zřízena k ochraně zbytku příbojového útesu křídového moře s hojnými zkamenělinami v bývalém již opuštěném lomu. Podloží tvoří přeměněné horniny kutnohorského krystalinika – ruly až migmatity. Vrchol Kaňku vyčníval ve svrchní křídě jako ostrov v okolním moři. Po jeho obvodu se ukládaly sedimenty, tvořené vápnitými slepenci a organodetritickými vápenci až slínovci. Tyto horniny obsahují velké množství zbytků nejrůznějších živočichů – mlžů, mechovek a dírkovců. Naleziště zkamenělin bylo objeveno při těžbě v lomu.
Přírodní rezervace Peliny se nachází u města Choceň v okrese Ústí Nad Orlicí. Předmětem ochrany jsou strmé opukové skály nad řekou Tichou Orlicí mezi města Brandýs nad Orlicí a Choceň, porostlé vápnomilnými květnatými bučinami, jedinečná botanická a zoologická lokalita. Opukové skály jsou tvořeny opukami křídového stáří (jizerské souvrství, svrchní turon). Uprostřed svahu zde vystupuje 21 samostatných útvarů (stěn, srubů, věží) vysokých až 35 m a širokých až 40 m. Nápadná je modelace výchozů podél puklin a nestejně odolných vrstev (např. jeskynní výklenek Koňská díra). Jednotlivé skalní útvary jsou odděleny roklemi.
PP Vranovské skály a Juliina vyhlídka
Přírodní památka Vranovské skály se nalézá na rozloze 17,92 ha na úbočí hory Ralsko nedaleko od města Mimoň těsně nad obcí Vranov. Předmětem ochrany jsou pískovcové skalní útvary a vzácná květena. Největší pozoruhodností této PP je vyhlídková skála nazývaná Juliina vyhlídka, která se nalézá na jihozápadním úbočí kopce Ralsko. Vyhlídková skály byla zpřístupněna pomocí v pískovci vytesaného schodiště v roce 1822, zároveň zde byl vystavěn vyhlídkový altán z něhož se do současné doby dochovaly kruhové základy.
Přírodní rezervace Ralsko sa rozkládá na ploše 22,31 ha ve vrcholových partiích stejnojmenného kopce o nadmořské výšce 696 m. Nejvyšší partie rezervace zahrnuje zříceninu středověkého hradu Ralsko. Předmětem ochrany jsou suťové porosty ( buk , javor klen aj.) a vzácné teplomilné druhy rostlin na vrcholu a skalnatých svazích. Roste zde vzácná ostřice tlapkatá velkonohá , kapradinka skalní aj. Ze živočichů například tesařík alpský , střevlíci , výr velký , mlok skvrnitý a muflon .
Na skalnatém vrcholku kopce Ralsko o nadmořské výšce 696 m nedaleko od města Mimoň se nacházejí hradby, zříceniny dvou obytných věží a zbytky zdiva dalších budov hradu Ralsko. Hrad byl založen pravděpodobně již ve 13. století Marvartici (nejstarší podoba hradu byla pravěpodobně dřevěná), kolem roku 1380 proběhla výstavba kamenného hradu Vartenberky , v roce 1426 hrad dobývali husité , o rok později na hradě sídlila husitská posádka. Po husitských válkách hrad rychle střídal majitele a roku 1468 byl dobyt žitavským vojskem. Pak zde působili loupeživí rytíři a byla zde podloudná mincovna. Od roku 1516 hrad uváděn jako pustý.
Bohuňovské skály jsou tvořeny skalnatou soutěskou v údolí Křetínky západně od Bohuňova v okrese Svitavy, na českomoravském
pomezí. Místo je proto též označováno jako Zemská brána. Křetínka zde obnažila téměř
150 m dlouhé a až 50 m vysoké amfibolitové výchozy, místy detailně provrásněné tzv.
ptygmatickými vrásami, které patří k nejdokonalejším ukázkám tohoto jevu v ČR. Skalní stěny vytvvářejí působivou krajinnou
scenérii.
PP Peperek a PP Rozštípená skála
Peperek je kopec o nadmořské výšce 675 m nalézající se ve Žďárských vrších asi 5 km západně od okresního města Žďár nad Sázavou.
Skalní vrchol je zpřístupněn odbočkou ze žluté turistické značky vedoucí od Tálského mlýna přes Peperek a Rozštípenou skálu na Hamerský kopec u Žďáru nad Sázavou. Vrchol je však zarostlý a neposkytuje žádné rozhledy.
Vrchol kopce zaujímá stejnojmenná přírodní památka zřízená v roce 1974 na rozloze 4, 14 ha na ochranu skalnatého hřebenu vytvářejícího skalní stěnu dlouhou přes 300 m přerušenou dvěma širokými depresemi s balvanovými proudy a sutěmi. Zachoval se zde zbytek suťových lesů tvořený zejména bukem lesním s příměsí javoru klenu . V bylinném patře jsou hojně zastoupeny jsou kapradiny např. kapraď samec ( Dryopteris filix-mas ) a bukovník kapraďovitý ( Gymnocarpium dryopteris ), dále například měsíčnice vytrvalá ( Lunaria rediviva ), jaterník trojlaločný ( Hepatica nobilis ) a ostružiníky . Skály a sutě jsou bohatě porostlé pokryvnou vegetací lišejníků.
Rozštípená skála (560 m n. m.) je přírodní památka, která se nachází asi 3 km západně od okresního města Žďár nad Sázavou.
Výměra: 0,72 ha
Rok vyhlášení: 1974
Důvodem ochrany je význačný skalní útvar tvořený rulovou skalní stěnou. Skalní stěna je ve spodní části rozštípnuta zvětralou puklinou o délce 10 m a šířce cca 2 m. Podle tohoto rozštípnutí dostal skalní útvar svůj název. Pod skalou protéká řeka Sázava a na louce pod skalou se nalézá dílo zdejšího sochaře Michala Olšiaka - Hlava Mamuta.
Přírodní památka je přístupná po červené turistické značce ze Žďáru nad Sázavou do Velké Losenice nebo po žluté turistické značce vedoucí z odbočky do osady Česká Mez.
Hápova nebo také Šlérkova skála je skalní útvar z ortoruly s výškou stěn 3-9 m. Leží ve výšce 630 mnm asi 1 km severně od obce Pustá Kamenice těsně u silnice vedoucí z Hlinska do Poličky. Jje částečně skrytá v lesíku asi 50 m od silnice. Skládá se ze tří rulových útvarů: Východní, Západní vrchol a Zastrčená skalka 20 m severně v lese.
| úvodní stránka | lokality krajin | lokality krajin1 | lokality skály | lokality vody | mapa webu |
|---|---|---|---|---|---|
| lokality mlhy | stromy | Slovensko | Německo | památky | aktuality |